Víkend

Ahoj slečny,

tak víkend byl zase náročný. Normálně z práce odjíždím tak v půl 4 (kdo by to nemiloval, když jezdím na půl 10)V pátek ale přijel majitel, se kterým jsem potřebovala pár věcí probrat, takže jsem odjela až v půl 6, doma v půl sedmé - výborný čas na jízdu po D11.

Vše jsem zvládla, už si cestu domů trochu pamatuji - je tam tak 5 výjezdů a já si moc nevěřím, že bych aspoň jeden neprošvihla, proto pořád jezdím s navigací. 

Doma jsem se upravila a jela na večeři s kamarádem. Restaurace top, večeře top, společnost top a pak to přišlo. Povídali jsme si v autě, zapnutý světla, rádio a ... už jsem nenastartovala :) 

Takže jsme se v půl 2 v noci odebrali k němu a já věděla, že ráno mě čeká cesta 100km domů, a že ještě budu muset řešit baterku v autě.

Takže jsem vstala a hned vyzkoušela asistenční služby mojí pojišťovny. Paní jsem oznámila, že mi tedy díky vybité baterce nejede auto, a že potřebuji pomoct. Pán tam do hodiny byl a přijel autem - odtahovkou. Úplně jsem se lekla, že to berou z gruntu, a že když už to jednou nejede, tak to odveze celý :D 

¨

Nakonec vše dobře dopadlo, pán vytáhl kabely, nastartoval mi a jela jsem domů. Asi si dovedete představit, jak jsem po noci někde jinde než doma, bez kosmetiky a nevyspalá vypadala. Ale nebyl čas se stavit doma v Praze pro věci, takže jsem jela rovnou. Po sto km doma u rodičů jsem se jen najedla a jelo se nakupovat do Liberce, dalších 50km. 

V Liberci mamka objevila v HM boží kožené kalhoty, ty vám ale ukážu spíše v outfitu. Cena směšná - z 799,- na 200,-

Já jsem si koupila rovnou tři knížky i když vím, že absolutně nemám čas číst. Když jsem se rozhodovala, jestli tu práci u Kolína vzít, tak jsem věděla, že budu jezdit denně 60km autem tam a 60km zpět. Věděla jsem, že to vychází cca na 45minut. Všichni okolo mě to hrozně řešili, jestli jsem se nezbláznila, a že budu nadávat atd atd. ale brala jsem to tak, že do práce dojíždím v Praze, díky zasekanosti dopravy, podobně dlouho. Jenže to mi samozřejmě úplně nedošlo, co všechno jsem stíhala za jízdy městskou dělat. Řešit zprávy, číst si, spát, .. Není třičtvrtě hodina jako třičtvrtě hodina. Každopádně je to tu opět, neposlouchejte obavy ostatních. Sami musíte vědět, co vám za co stojí. Já možná dojíždím 3/4hodiny autem, ale vstávám si v půl osmé, nebo v osm a domů můžu jet prakticky jak chci. To za hodinu a půl v autě denně stojí, nebo ne? Všichni mě přesvědčovali, ať jen proboha neměním jistotu za nejistotu. Ale kdy jindy, než teď? Je mi 21, až budu starší, tak to bude těžší. Já se zatím hledám, nehodlám kotvit někde, kde nejsem šťastná.

Po celodenním nakupování to bylo dalších 50km domů k rodičům, kde jsem si jen dala kafe a vydala se v tom lijáku zpět 100km do Prahy. Cesta hrozná, dálnice je nuda a liják, všudypřítomné kamiony, nic moc. Jenže mě čekalo v tu chvíli už rande s tím samým kamarádem, takže jsem dorazila domů, upravit se a opět přes celou Prahu pryč. Dnešek jsem celý prospala.

O kamarádovi vám povím příště. Je to klasický důkaz toho, když máte určené body, které musí váš potenciální partner splňovat, tím se půlroku řídíte, všechno špatně a najednou se zjeví někdo, kdo nemá ani jedno z toho, ale má to, co vám pořád chybělo.

A taky vám zítra napíšu, jak jsem se rozhodla, že bych chtěla randit s fotbalistou a projela jsem soupisky Sparty, Slavie, Plzně a nakonec ještě čechy v německých klubech na špičce tabulky :D 

Už si sama ani nevzpomínám na jména všech, se kterými jsem za poslední čtvrt rok trávila čas, ale cítila jsem se, že žiju. Konečně, po roce v Praze jsem byla šťastná. 

Ale na to všechno je čas, zítra se ozvu :)

M.