Back

Ahoj slečny,

dlouho jsem přemýšlela nad názvem článku a nakonec jsem zvolila to 100x ohrané "back".

Jsem tu znovu, na novém blogu a důvod vám hned vysvětlím. Ke konci mého blogování měl můj blog až 2000 návštěv denně. Ne díky spolupráci s firmami, ne díky giveaways, ale jednoduše proto, že můj život, mé články o něm, bavil lidi. Některé moje články nakoply, pro někoho jsem byla inspirací, byli tu i lidé, kterým jsem nejspíš vadila, ale to už je jejich problém, že stránku otevírají, že :)

Každopádně blog se dostal do povědomí lidí z firmy, kde jsem pracovala a dokonce také do povědomí mého budoucího šéfa. Stačilo si totiž vygooglit mé jméno a příjmení a blog okamžitě vyskočil. To mě, přiznám se, dost vyděsilo a tak jsem ho uzavřela. Tímto bych se chtěla omluvit těm, kteří se k mým článkům vraceli a teď již nemohou. 

Sama jsem se ke článkům vrátila včera večer a hrozně mě to pobavilo. Moje začátky v Praze, vzpomněla jsem si na spoustu zážitků, které jsem vytěsnila z paměti (Třeba to, jak mě měl v pátek před Štědrým dnem doma po práci vyzvedávat můj bývalý přítel s jeho bratrem, kterého jsem viděla poprvé a měli jsme jet slavit k jejich rodičům. Jenže já jsem se v práci na předvánoční rozlučce neskutečně opila, přišla jsem domů a místo balení věcí na víkend jsem usnula. Probudil mě klíč v zámku a přítel s jeho bratrem mezi dveřmi. Nevím kdo byl v šoku víc, každopádně jsem v Praze zapomněla všechny vánoční dárky a zjistila jsem to až na Štědrý den, 100km jinde.)

Další věc, proč jsem se k blogu vrátila je to, že jsem měla největší radost, když jsem vás mohla motivovat pozitivním myšlením. Od blogu jsem si dala pauzu plus mínus půl roku a to bylo období, kdy moje pozitivní myšlení prošlo zatěžkávací zkouškou a můžu říci, že jsem uspěla :) ..

Možná to občas bude vypadat, že jsem jako z nějaké sekty, ale věřte mi, že to, co se vám budu snažit říct, ty moje rady pro šťastnější život, jsou to nejjednodušší, ale zároveň nejtěžší, co pro sebe v životě můžete udělat. Myslím, že každý z vás, kdo čte tenhle článek, měl v ruce alespoň jednou v životě nějakou tu motivační knihu, ať už se jedná o známý Miluj svůj život, nebo třeba film Tajemství, 

Většinu lidí to nadchne, cítí obrovskou energii ke změně. 5 dní. Možná týden. Pak to opadne. Víte proč to je? V těchto knihách a filmech totiž figurují lidé, kteří už jsou daleko. Už mají to pozitivní myšlení tak vštěpené, že dokáží zázraky. Zázraky pro nás, pro ně už je to běžné. Proto se tam dozvíte, že si máte představovat obrovský dům dle vašich představ, nebo luxusní auto, které vám tak úplnou náhodou přistane. 

Spousta těchto motivačních knih působí jako továrna na přání, s tím jsou prodávány, s tím jsou čteny. Čtenáře nadchnou, oni se zatepla podělí s recenzí dál a další člověk si jí zakoupí. Knihy jsou oblíbené, čtené. To, že si na ně člověk po třech týdnech vzpomene jen matně a občas si večer před usnutím představí tu luxusní káru, která nepřichází, to už dál neřeknou. A tak žijeme v iluzi, že ta knížka nás nakonec vytáhne z nejhoršího.

Jsem opět znovu na začátku, ale jen bych vám chtěla říct, že to, že teď po roce a čtvrt v Praze sedím v nádherné nové kanceláři, mám skvělou práci, více času, před firmou mi stojí moje auto a před pár dny jsem si koupila telefon, který je pro spoustu lidí jen vyhozením peněz okna, to není proto, že jsem měla štěstí. To je proto, že jsem si za tím vším šla. A není to tím, že bych byla nějak extra silná, moje vůle je úplně stejně silná, jako těch ostatních. Můj drive a zapálení taky není výstavní. Mám strach, stejně jako všichni. Nenávidím změny. Ale kouzlo je v tom, nedat nic z toho najevo. Když si připustíte pochybnosti, nedejbože se s nimi ještě někomu svěříte, tak věřte, že si nepomůžete. Lidi vás v pochybnostech utvrdí. A to je cesta do pekla.

Dneska už je to moc dlouhé, ale nebojte se, vracím se doopravdy, což znamená, že tu brzy bude další článek .. Nevracím se proto, abych vám ukazovala vše, co si kupuju, abych vám ukazovala co nosím každý den do práce, nebo jakou snídani mám nejradši .. od toho jsou tu jiné blogerky, které to jednoduše zvládají lépe. Já si myslím, že v blogerské sféře vám můžu ukázat to, jak být štastný a žít život, který chcete. To za to taky stojí, ne? :)

M.